Planespotting v Seoulu

Díky studijnímu pobytu Petra Juriše a jeho pozvání, jsem si vyzkoušel planespotting na dalším velkém světovém letišti. Přímá linka z Prahy a lety jediného wide-body ČSA tam občas někoho přivede a pár fotek se objeví, ale souhrnné informace chybí.

Cestu jsem si chtěl také užít a po různých kombinacích jsem nakonec zvolil Qatar Airways, také z důvodů připsání mílí do mého FFP One World.

Odpolední let z Prahy do Doha operuje Dreamliner. Těch 5,5 hodiny se dá v pohodě vydržet. Pomohl tomu i LF kolem 80% a prázdný middle seat na mojí trojce. Na mých 190cm tam zase tolik místa není. Servis je opravdu velmi dobrý, jídlo, snack, několikrát pití, čokoláda na závěr, nemohu si stěžovat. IFE mě úplně nenadchlo. Marvelovky nemusím a z ostatních filmů jsem si těžko vybíral. Nakonec to zachránil John Wick a seriál Černobyl.

V Doha 2,5hodiny přestup, absolutně bez problémů. Letiště je velké, ale dobře značené. Přesun vláčkem ke gatům E a chvilka na obchůzku terminálu.

Z Doha do Seoulu létá 1x denně tripl 300ER. Obsazenost letu cca 85%, naštěstí middle seat opět prázdný. Seat pitch je sice stejných 31“ jako v dreamlineru, ale pocitově mi tam přišlo více místa. Možná je sedačka jinak tvarovaná. Po startu snack, ubrousek a za chvíli večeře. Opět bez připomínek. Let trvá něco přes 9 hodin. Dá se to vydržet, ale když si vzpomenu na svůj výlet do SIN/SYD už mě to tolik nebaví. Východ Slunce, pár fotek, občas dole zajímavá krajina, další jídlo, pití, spánek, vyplnit 3 karty na imigrační a už se přibližujeme k Seoulu. Celkově je economy v Qatar Airways slušný produkt.

Po přistání a průchodu přes všechny procedury se potkávám s Petrem. Pár prvních informací, koupě karty T-money, která slouží jako lítačka pro veškerou dopravu po městě. Ještě kupuju datovou kartu na 10 dnů. Do T-money nabíjím 20.000 wonů, pozor, jde jen hotově, ale během týdne ještě dobíjím, takže jsem celkem projel necelých 40.000 wonů ( asi 1000 Kč). Pak přesun na hotel ve čtvrti/městě Unseo, což je hned vedle letiště. Jedeme vlakem Arex, který vyjíždí z letiště a jede do centra města. Jezdí buď zastávkový-modrý, nebo rychlík-oranžový. Konečná je na Seoul Station- centrální stanice ve městě s návazností na vlaky, autobusy a metro. Zastávkový jede i přes druhé letiště Gimpo. Tímto vlakem jezdíme každý den a za mne fakt paráda. Do centra to trvá asi 53 minut a jezdí prakticky od 5 do 23 hod. Během dne každých 10 minut, mimo špičku asi po 20. Pohyb po městě usnadňuje mobilní aplikace Naver Map, která vyhledá ideální spojení mezi požadovanými místy, včetně jízdních řádů autobusů, metra nebo vlaků.

Předpověď počasí je skvělá, celý týden má být slunečno, teplota kolem 25-28°C. Těším se na spotting i město. Sobota má být polojasná, a proto v klidu vyrážíme do města. Mám pár míst, které chci navštívit. Procházíme Muzeum korejské války, nebo spíše válek, i když většina muzea je věnována té v letech 1950-53. Ve venkovní expozici je vystaveno množství bojové techniky a letadel včetně bombardéru B-52. Počasí je parádní, klidně jsme mohli jet fotit, ale není proč spěchat.

V neděli již sraz před šestou v Arexu a jedeme směr letiště. Vystupujeme na Cargo terminálu a dál jedeme zdarma shuttle busem na první místo, které má Petr vyzkoušené. Je to jedno z mála míst, kde se dá fotit pohyb na dvou dráhách 33L+R. Ráno je bohužel docela smog, nebo opar a fotky jsou tím ovlivněné. Místo nevím, jestli prozrazovat a už vůbec ne doporučovat, ale řekněme, že jsme vlezli do jedné z kancelářských budov podél letiště, po schodech vyšli na střechu, kde mají zaměstnanci kuřácké místo a ze střechy fotili. Schovaní za střešní nástavbou tak, abychom nebyli vidět na kamerách, ani ze země. Trochu adrenalin, ale místo úžasné. Jen škoda toho oparu. Několik zaměstnanců se tam během dopoledne objevilo, ale naštěstí si nás nevšímali a nezavolali na nás policii, nebo ochranku. V 10 hodin je Slunce v ose a my odcházíme.

Jedeme opět shuttle busem na stanici Cargo a odtud jiným busem směrem k terminálu 1, ale vystupujeme u zahrady Haneul Garden nebo také Sky Garden, což je nějaká květinová relaxační zahrada pod osami drah 15-33. Je tam volný prostor a postavit se člověk může podle libosti a úhlu záběru. Nakonec jdeme co nejblíže k letišti, kde se dá schovat do stínu pod stromy s volným výhledem na přibližující se letadla. Na 33R se přistává z 33L se odlétá. Vidíme i line-up na odlety, ale fotit se nedá. Je tam plot a především se to tetelí. Je opravdu horko a vlhko. Letadla fotíme ve vzduchu. Z této strany to na zemi nikde nejde.

Bohužel předpověď počasí se dramaticky mění. Přichází tajfun, který zřejmě Seoul mine jižněji, ale způsobí změnu počasí. Středa a čtvrtek má pršet, silně foukat. Na úterý mám zaplacený celodenní sightseeing. Odlétám v pátek ráno v 1:15. Takže zbývá pondělí na slušné focení.  Že jsme nešli hned v sobotu…

Na tomhle místě jsme až do západu slunce. Provoz zajímavý. Menší letadla čínských i korejských společností, které vidím poprvé, malované A330 Air Asia, komplet wide-body sestava Koreanu a Asiany, několik cargo B747 Polaru, Atlasu, evropani, američané. Po setmění jedeme zpátky do města, já vystupuji u hotelu, Petr pokračuje vlakem do kampusu. Kupuju si večeři v nedalekém marketu, včetně plechovkové plzně.

Ráno má Petr školu tak obcházím kolem hotelu. Taková normální čtvrť. Spousta obchodů, dál panelové sídliště, škola, park. Po procházce balím věci a jedeme na letiště. Potkáváme se ve vlaku a jedeme na další známou pozici, k dráze 16-34. Na tu se střídavě přistává, nebo se z ní startuje. Jedeme od terminálu T1 busem 306. Po najetí na silnici Gonghangseo-ro, podél dráhy 16-34, vystupujeme na první zastávce a jdeme k blízkému objektu. Zastávka je na znamení, stejně jako všechny v Seoulu. Dole je obchod s květináči a zahradní keramikou, kolem docela velké parkoviště a benzínová stanice Caltex. V dalších podlažích jsou restaurace. My jdeme až na střechu, která je volně přístupná. Odtud je dobře vidět na výše zmíněnou dráhu. Zatím jednu, druhá je ve výstavbě, podle místního spottera má být dokončená za dva roky. Pak bude mít letiště dvě dvojice drah a bude připomínat LAX. Terminály uprostřed mezi dráhami.

Podle Petra jsou dál další dvě místa, odkud se dá fotit, ale při směru 16 je tohle místo prý nejlepší. Musím souhlasit. Na střeše potkáváme další skupinku korejských spotterů. Za chvilku dojde na krátkou diskuzi tématu dne…přílet jumba Qantasu ze Sydney. Jedná se o charter, který po dvou dnech pokračuje do Tel Avivu. Qantas do Seoulu běžně nelétá, takže zájem mezi spottery je velký. Skupinka nám nabízí, že nás případně odveze k druhé dráze, pokud bude přistávat na RWY 15.

Fotíme, bohužel opar opět kazí kvalitu fotek. Qantas se blíží a Petr chatuje s jedním korejským spotterem, když přichází zpráva – letí na druhou dráhu, než stojíme. Rychle balíme a utíkáme po schodech dolů, tam stojí auto s Petrovým kámošem. Rychle nasedáme, v autě je nás pět, když přibíhá další, jeden z kluků operativně přelézá zadní sedačky do kufru a jedeme! Vydíme, že skupinka ze střechy je nám v patách. Posloucháme scanner a přejíždíme k místu u zahrady. Po zastavení vyskakujeme ven a běžíme co nejblíže k plotu, jumbo je v dohledu. Vytahujeme foťáky a snažíme se zachytit v Seoulu exkluzivní stroj. Máme ho! Zpátky na střechu se nám už nechce a zůstáváme na místě. Fotíme přílety ve vzduchu.

Další den mám sightseeing po městě. Je nás jenom 5, americký a australský pár a moje maličkost. Američan vzpomíná na návštěvu Prahy na guláš a svařák. Projeli jsme několik zajímavých míst, paláců, dali si tradiční korejský oběd a rozhlédli se po městě z N Seoul Tower. Počasí se pomalu kazí, trochu oblačnost, opar. Ve středu má začít pršet.

Ráno vyrážím na druhé letiště v Seoulu – Gimpo. Dostávám instrukce, kudy na vyhlídkovou terasu. Jedu opět Arexem, východem k budově KAC. Od východu z Arexu je už terasa značena. Po zapsání do knihy návštěv,  procházím vnitřní výstavu historie Korean Airlines, vytrýnu s krásnými modely letadel a modelem letiště. Venkovní terasa umožňuje docela hezký výhled na dráhy i pojížděčky. Tajfun se blíží a přibývá zrušených letů z Jeju. Podle FR24 jsou všechny lety po 13 hodině zrušeny. Ale je teprve 11, takže něco létá. Tripl JALu a dream ANA jsou jediné lety japonských aerolinek do Seoulu. Na ICN žádní „japonci“ nelétají. Obecně vztahy mezi Jižní Koreou a Japonskem nejsou nejlepší. Je to pozůstatek japonské okupace Koreje před 2WW. Dopravu mezi zeměmi zajišťuje Korean a Asiana. A také Peach. Provoz na Gimpu zajišťují spíše menší letadla typu B737 a A320. Jsou zde k vidění i A220 Koreanu, několik modrých triplů a pár dalších wide-body Asiany. Většina letů je směřována na ostrov Jeju. Začíná poprchávat a je mi jasné, že spotting končí. Ještě čekám na boeing B767 Asiany ve Star Alliance livery a jedu zpátky na hotel.

Déšť a vítr zesiluje. Na pokoji čekám na info od Petra, že má po škole a jedeme se podívat do města. Cílem je Lotte World Tower, nejvyšší budova v Koreji a obchodní dům vedle ní. Takový pražský Chodov, asi 2x. Nahoru na vyhlídku nakonec nejedeme. Prší, je tma a na noční fotku města za 700 Kč vstup, by to nebylo. Zítra je poslední den mého tripu a cítím trochu zklamání. Naštěstí tajfun rychle odchází a předpověď říká, že po obědě, by mohlo být lépe. Domlouváme se, že si ráno zavoláme a uvidíme.

Budím se kolem 8 a venku…..oblačno. V 9 přichází od Petra fotka, že se oblačnost trhá. Vylézám z postele a jdu ven z hotelu. Nad letištěm už skoro jasno! Okamžitě se domlouváme, kupuji něco k jídlu a vyrážíme. Jedeme na střechu restaurace. Oblačnost tak 10%, vítr a déšť zlikvidoval smog a dohlednost je skvělá. Čeká nás neplánovaně nejlepší den focení! Přichází i Petrův kamarád Shin. Fotíme, probíráme spotterské zážitky a nemá to chybu. Provoz na dráze se střídá odlety/ přílety, takže máme obojí. Samozřejmě nám několik zajímavých letadel unikne na druhé dráhy, ale to už je taková spotterská klasika. Nakonec velká spokojenost, aspoň tedy moje. Pořizuju asi nejlepší fotky celého pobytu. Až bude v provozu i druhá dráha, která je blíž k plotu, bude toto místo ještě zajímavější. Shin je fajn. Ještě je tu skupinka spotterů z Busanu. Ti moc neumí anglicky, takže prohodíme jen pár slov. Fotíme až do západu Slunce. Děláme si společné fotky a odcházíme. Čekáme na bus 306, který nás odveze zpět na terminál a odtud zase Arexem na hotel. Petr jede tentokrát se mnou. Mám pokoj až do pátku, abych nemusel řešit problém s pozdním odletem. V pátek má být jasno, jak jinak když odlétám a Petr chce jít ráno fotit, takže využije zaplacenou noc místo mne.

Balím se a jedeme posledním shuttlem z hotelu na letiště. Poslední pozdrav, Petr jede zpátky a já jdu na odbavení. Načekovaný jsem, jen odevzdat kufr. Na security je celkem volno, i když je otevřený jen jeden ze 4 průchodů. Pomalu courám po prázdném letišti, většina obchodů je již zavřená. Nakonec kupuju poslední dárky a čekám na zahájení boardingu. Na sedadle jsem za chvilku, aby ne, když mám 6A! Udělal jsem si radost i s ohledem na moje problémová záda. Nabídka na upgrade přišla od Qatarců dva dny před odletem a vyšla na to, co celá původní letenka. Jen na první leg ICN-DOH. Do Prahy si dalších 11tisíc nepřiplatím.

Růžové šampaňské je skvělé a vůbec celý servis…co dodat. Obsazenost C je 50%, takže vedle mne volno. Po lehké večeři se převlékám do pyžama, sklápím sedačku a spím. Tak takhle se mi to létání opravdu líbí. Probouzím se asi 3 hodiny před přistáním. Opravdu jsem tvrdě spal. Pomalu se rozkoukávám a už přichází stewardka s objednanou snídaní. Jsem skoro nervózní z té péče kolem. Je to můj první let v C a doufám, že ne poslední. Páchám hygienu, zpátky do civilu a přistáváme na čas v Doha. Na přestup mám zbytečně dlouhé 3 hodiny, takže brouzdám po letišti. Fotit z terminálu nejde, nebo jsem žádné místo nenašel. Takže pár drobných nákupů a přesouvám se ke gatu s nápisem Prague.

Boardujeme autobusem někam na konec letiště. Dreamliner se plní a obsazenost je asi největší ze všech 4 letů. Lituji cestující v C. Na poslední dvojce sedí arabská rodinka s infantem, který řve snad celou cestu. Byl slyšet i přes sluchátka. Servis je opět skvělý, sedačka už tolik ne, ale dá se to. Je to jen 5,5 hodiny. Tentokrát je moje trojka plná a výběr místa u okna nebyl ideální. Obě dámy vedle jsou tak rozložené a obložené taškami, že průchod je skoro nemožný. Jednou se mi podaří uniknout na záchod, jinak musím vydržet bez pohybu až do Prahy. Příště jednoznačně ulička. Zkouknu jeden film, další díl Černobylu a trochu hudby. Jinak celkem nuda. IFE mě opravdu neuchvátilo. S půlhodinovým zpožděním sedáme na 06 v Praze. Je to za mnou. Bohužel.

Celkové zhodnocení ?

Seoul je zajímavé město, ale chyběl mi nějaký wow efekt. Asi nejzajímavější byl Lotte Tower, ale ten zkazilo počasí. Jinak mi to město přišlo takový normální. Když člověk zašel o dvě tři ulice dál od turistických zajímavostí, našel obyčejné paneláky, trochu ošuntělé domy i ulice, starší auta, autobusy. Myslím, že před tak 10-15 lety to mohlo být všechno nové, moderní, ale je vidět, že se Jižní Koreji úplně ekonomicky nedaří i podle průvodkyně, která nás doprovázela na prohlídce města. Co se mi líbilo, byla doprava. Metro je skvělé, anglicky popsané a Arex z letiště do centra ?….snad se něčeho podobného dočkáme i v Praze. Doufám.

Qatar Airways  – za mne spokojenost. Business samozřejmě nemá chybu, ale i v economy se dá slušně cestovat. Jídlo a celkově servis velmi dobrý. Trochu mne zklamalo IFE.

Ještě k focení. Prakticky jsem použil jen objektiv 100-400mm na APS-C. Moje 70-200 zůstala vyjímečně doma a je potřeba říci, že by byla asi krátká. Nikde jsme neměli s focením problém. Míst kolem letiště je několik, jen střecha té administračky z prvního dne focení byla trochu adrenalinová, i když bez incidentu. Ale již prý několikrát odtud spottery vyháněli. Střecha restaurace v pohodě, plocha u zahrady na přiblížení na RWY 33 také. Když se létá z druhé strany, je, podle Petra, daleko komplikovanější najít vhodné místo. Provoz na ICN je pro Evropana zajímavý. Jsou tam menší letadla čínských aerolinek, která létají i do Evropy s většími letadly, místní nízkonákladovky, které jsem viděl poprvé, docela dost cargo strojů a kompletní flotila Koreanu  a Asiany. Barevně malované A330 Air Asia nebo Eva Air jsou na denním pořádku. Smog nebo opar je problém a během týdne mě dost potrápil. Fotek jsem si přivezl spoustu a snad budou použitelné.

Sám bych do Seoulu asi nejel, možná jako další zastávku společně s jiným asijským letištěm. HKG, BKK nebo Taipei….,ale spolu s městem, to bylo dobře vidět.

Takže díky Petře, že jsi mi to umožnil.

Pavel „Clancy“ Herega